Název

Dolomity 2010

Popis

To jsem takhle jednou s brachou vyrazila na kola. Najezdeno na kole ten rok 0 km a nutno podotknout, ze nalezeno jsem mela jeste mene :-D V utery v noci jsme vyrazili smer Sillian a odtud jsme jeli do kempu Olympia asi cca 3 km od Cortina D' Ampezzo.
Druhy den jsem vyrazili z kempu na prusmyk Tre Croci, dale pak okolo Lago Di Misurina pod vrchol Tre Cime di Lavaredo. Bohuzel vrcholu jsem ale nedosahli, nebot se zatahlo a spustil poradny dest. Chybeli nam tak 2 km k dosazeni vrcholu. Shovali jsme se radeji v blizke chate a cekali zda-li prestane prset. Nestalo se tak a proto jsme nasedli s nadsenim na kola a az do kempu jeli v poradnym lijaku (mimochodem teplota klesla priblizne na 4-5°C). Takze jsme pri sjezdu poradne promokli a promrzli.
Treti den se melo vyrazit pres prusmyky Falzarego a Giau, ale vzhledem k tomu, ze mi neuschli veci z predchoziho dne, rozhodla jsem se nejet. Misto toho jsme vyrazili s Jirkou a Markem na trek kolem Cortiny. Vydali jsme se na cestu rano na Col Druscie a odsud jsme sli smerem na Pocol, pamatnik z 1 SV. Z Pocolu jsme sli do Cortiny, kde jsme si dali veceri a odsud jsme jiz smerovali do kempu.
Ctvrty den byl den "D". Rozhodli jsme se zpestrit pobyt lezenim. Abych to upresnila ne klasickym lezenim, ale ferratou a vyvolenou se stala ferrata Giovanni Lipella vedouci na vrchol Tofana Di Rozes (3 225 m). V kempu jsme premluvili nejake lidi z Brna, aby nas priblizili pod masiv Tofana. Zde jsme zacinali na vysce 1 800 m.n.m. a zacali pomalu a jiste stoupat k vrcholu. Po kratkem treku lesem jsme se objevili u Rifugio Angelo Dibona, kde zacina spousta lezcu svoji pout. Vzhledem k vyberu ferraty Giovanni Lipella nase pout vedla pod jizni stenou masivu smerem na zapad.Nastup na ferratu zacina usekem nazvanym Tunnel di Castelletto, jde o tunel, ktery zde vykopali vojaci za 1SV, je asi 500 m dlouhy a vede skrz masiv Tofana Di Rozes. Tunel nebyl nikterak narocny a vyustil na severni strane kousek od vrcholku Il Castelletto. Odtud jsme traverzovali po sotolinove cesticce, ktera vedla nad udolim a vyvolaval otazku, kudy ferrata vede. Zacinala nenapadne, traverzovali jsme chvili kolmo nahoru, chvilemi cesta klesala, ale to byl rozhodne ta lehci cast useku. Mohli jsme byt tak ve 2/3 ferraty a zahy jsme zjistli, ze poradne lezeni teprve zacina. Najednou se cesta pred nami naprimila a stoupali jsme kolmo nahoru. Pro me to byla jednoznacne nejtezsi cast ferraty. Musim jeste podotknout, ze jsem lezla ferratu vubec poprve v zivote. V jednu chvili je pred
lezcem mirny trychtyr, ktery se zezdola zda k neslezeni. A jeste ke vsemu nam nektere casti tohoto zaverecneho useku ferraty ztezovala voda stekajicí z vrcholu (zrejme nasledek snezeni z predchoziho dne). Po vylezeni ferraty jsme se ocitli v sedle, kde se dalo bud jit k vrcholu nebo k chate Rifugio Giussani. Vydali jsme se tedy na vrchol. po 45 minutach chuze po sotolinovych "cestickach" jsme dosahli vrcholu Tofana Di Rozes. Muzu rict, ze ten vyhled za tu namahu stal. Udelelali jsme par vrcholovych fotografii, vysvekli se z uvazku a vydali se k chate Rifugio Giussani. Zde jsme se odmenili jednim Heinekenem s vysokohorskou prirazkou a vydali se k Rifugio A. Dibona. Odtud jsme po ruznych cestickach, sjezdovkach a silinicich dosli az do kempu ve vecernich hodinach. Muzu rici, ze nohy uz jsem necitila a byla rada, ze jsem v kempu a muzu si na chvili sednout.
Paty den byl dnem poslednim, cekalo nas zaverecne baleni a sjezd do mestecka Longarone. Pak uz prislo jen nakladani kol a cesta domu.
Zaverem muzi konstatovat, ze vylet to byl opravdu vydareny. Dolomity jsou opravdu nadherne a okouzlili me da se rici na prvni pohled Skoda jen, ze zdravi neslouzilo tak jak bych si prala.

Nastavení